Lan-Arth: Legendy tohoto i jiných světů

V podvečer, kdy mlha vstala v dolinách

že mi slova vzala,  jak když zaklíná

že mi slova vzala, duše oněmí

v den, kdy mlha vstala a šla stráněmi

Ticho nejvíc bolí, nejvíc poraní

v den, kdy mlha vyšla z dolin do strání

všechna marná touha vstala ve mně s ní

Všechna marná touha, věčnost

                                                mlčení

                                                                                         Lan

Chtěli bychom Vám přednést slova, nevyřčená časem, jen matně zaslechnutá v šepotu ozvěny mezi kamennými stěnami, přečíst znaky, tušené ve spleti kořenů,  ukázat obrazy, utkvělé v zřítelnicích soch a zrcadlech oken. Ukázat Vám hvězdy - i světy kolem nich.

                                                                                            Lan a Arth