V podvečer, kdy mlha vstala v dolinách
že mi slova vzala, jak když zaklíná
že mi slova vzala, duše oněmí
v den, kdy mlha vstala a šla stráněmi
Ticho nejvíc bolí, nejvíc poraní
v den, kdy mlha vyšla z dolin do strání
všechna marná touha vstala ve mně s ní
Všechna marná touha, věčnost
mlčení
Lan
Chtěli bychom Vám přednést slova, nevyřčená časem, jen matně zaslechnutá v šepotu ozvěny mezi kamennými stěnami, přečíst znaky, tušené ve spleti kořenů, ukázat obrazy, utkvělé v zřítelnicích soch a zrcadlech oken. Ukázat Vám hvězdy - i světy kolem nich.
Lan a Arth